Kungsleden trail: Osobní zkušenosti z treku ve Švédsku

Kungsleden patří mezi nejznámější dálkové turistické trasy ve Švédsku. Nabízí nádhernou severskou krajinu, horská údolí, jezera i kamenité pláně, zároveň ale dokáže překvapit náročným terénem, chladem a proměnlivým počasím. Není proto jen o krásných výhledech a počtu zdolaných kilometrů. V článku se dozvíte, co je Kungsleden trail, jak náročná je trasa a jak se na ní orientovat. Nechybí ani zkušenosti s výbavou, jídlem, vodou a spaním a tipy, které se mohou hodit každému, kdo o této švédské stezce uvažuje.

Co je to Kungsleden trail?

Kungsleden, neboli Královská stezka, je jedna z nejznámějších dálkových turistických tras ve Švédsku. Nachází se na severu země ve švédském Laponsku a měří přibližně 450 kilometrů, přičemž začíná na severu v Abisku a končí na jihu v Hemavanu. Trasa prochází velmi rozmanitou krajinou od březových lesů přes údolí a jezera až po otevřenou horskou krajinu a kamenité pláně. Část Kungsleden navíc vede územím několika národních parků a oblasti Laponia, která je zapsaná na seznamu UNESCO.

Kungsleden trail je možné absolvovat po jednotlivých úsecích, nebo se vydat na několikatýdenní přechod celé trasy. Podél některých částí se nacházejí horské chaty, kde je možné přespat, odpočinout si nebo doplnit zásoby. My jsme se rozhodly pro náročnější variantu se stanem a většinou vybavení jsme si nesly samy. Na cestu jsme vyrazily 4. července 2026 z Abiska a původně jsme chtěly během 26 dnů dojít až do Hemavanu. Nakonec jsme po 11 dnech skončily v Kvikkjokku, ale i za tak krátkou dobu nám Kungsleden ukázala, jak nádherná, rozmanitá a zároveň náročná může být švédská dálková stezka.

Kungsleden z pohledu osobní zkušenosti

Na Kungsleden jsme se vydaly dvě, já ve 24 letech a kamarádka v 52 letech. Na cestu jsme se připravovaly přibližně šest měsíců a původně jsme chtěly během 26 dnů dojít z Abiska až do Hemavanu.

Začátek trasy byl pro nás poměrně pozvolný, ale velmi rychle jsme zjistily, že nás čeká mnohem pestřejší prostředí, než jaké jsme znaly z fotografií. Každý den jsme ušly přibližně 18 kilometrů. Zpočátku jsme se snažily dostat až na 20 kilometrů denně, ale v praxi hodně záleželo na terénu, počasí, bolesti těla a především na tom, kde jsme našly vhodné místo na spaní. Kilometry jsme sledovaly na hodinkách Garmin a podle nich jsme si také plánovaly další postup.

Jednou z nejhezčích věcí na celém treku pro mě nebyla konkrétní hora nebo vyhlídka, ale každodenní rutina. Ráno vstát, sbalit stan, vyrazit, celý den jít, večer se utábořit a uvařit si něco teplého. Po několika dnech se z toho stane zvláštní způsob života. Stejně důležití pro nás ale byli lidé. Potkávaly jsme spustu Švédů, ale i Čechy, Slováky i Ukrajince a bylo krásné dát se s někým úplně cizím do řeči a poslouchat jeho příběh, odkud jde a kam směřuje.

Když jsme musely Kungsleden ukončit

Největší zklamání přišlo v Kvikkjokku. Místo plánovaných 26 dnů jsme na trase strávily pouze 11 dní. Obě jsme začaly mít velmi silný kašel a rýmu a nebylo jasné, jestli jde pouze o běžné nachlazení, nebo něco vážnějšího. Rozhodnutí skončit pro nás nebylo jednoduché. U Kvikkjokks Kirke jsme dokonce plakaly, protože jsme věděly, že musíme trasu opustit. Zároveň jsme ale cítily, že jsme si splnily velkou část toho, proč jsme na Kungsleden přijely.

Jak náročná je Kungsleden?

Z fotografií může Kungsleden působit jako poměrně pohodová turistická trasa. Realita je podle mě výrazně náročnější. A ne vždy kvůli převýšení. Každý den jsme řešily především dlouhou chůzi, počasí a terén. Rozsáhlé kamenité úseky se někdy táhly kilometry a člověk musel dávat pozor prakticky na každý krok. Já jsem si během cesty několikrát podvrkla kotník a právě v těchto úsecích jsem si velmi rychle uvědomila, jak důležité je soustředit se na cestu.

Časté byly také brody. Některé byly mělké a zvládly jsme je přejít bez namočení bot, jiné už vyžadovaly větší opatrnost. Naopak jsme si velmi oblíbily dřevěné lávky, které jsme postupně začaly nazývat „highway“. V některých úsecích totiž výrazně urychlily chůzi.

Počasí a komáři

Největším překvapením pro nás bylo počasí. V době, kdy jsme na trase byly, klesaly noční teploty přibližně ke 3 °C a možná i níže. Několikrát jsme se v noci budily zimou a běhaly kolem stanu, abychom se zahřály. První tři dny nás také zastihl déšť, potom už jsme měly naštěstí převážně sucho.

A čím více jsme postupovaly na jih, tím více jsme začaly bojovat s komáry. Ve stanu jsme večer spaly za moskytiérou a někdy jsme měly pocit, že jsme obklopené stovkami malých společníků. Ani repelent vždy nepomáhal tak, jak bychom si přály.

Kungsleden mapa a orientace na trase

Orientace na trase pro nás naštěstí nebyla problém. Kungsleden je dobře značená a červené značky pomáhají člověku držet správný směr. Přesto jsme měly vždy v telefonu staženou offline mapu v Mapy.cz a čas od času jsme si kontrolovaly, kde přesně jsme. Na trase jsme se neztratily ani jednou, ale offline mapa je podle mě věc, kterou se vyplatí mít. Zvlášť pokud člověk plánuje vlastní místa na spaní nebo potřebuje zjistit, kolik kilometrů ještě zbývá do dalšího bodu.

Velká část trasy je navíc bez mobilního signálu. Ten se objevoval především v okolí menších obydlených míst a ani tam nebyl vždy spolehlivý. Proto jsme s sebou měly Garmin inReach Mini 2. Každé ráno a večer jsme posílaly domů zprávu a informaci o naší aktuální poloze. Pro mě osobně byly telefonáty a zprávy s lidmi z domova velmi dojemné. O to víc, že jsem během treku oslavila narozeniny i svátek.

Jakou výbavu si vzít na Kungsleden?

Na začátku trasy jsem měla batoh těžký přibližně 16 kg. Velkou část hmotnosti tvořilo jídlo, protože jsme si chtěly co nejvíce ušetřit. Nesla jsem zásoby hlavních jídel a snacků na 18 dní a snídaně a večeře přibližně na 6 dní. O některé vybavení jsme se s kamarádkou dělily, například o stan, vařič, lékárničku a další drobnosti. Na přesný seznam mého vybavení se můžete kouknout na webu lighterpack.com.

Za naprostou nutnost považuji:

• kvalitní nepromokavou bundu
• nepromokavé kalhoty
• teplou péřovou bundu
• kvalitní spacák a karimatku
• trekové hole
• powerbanku
• offline mapy
• filtr na vodu (pro někoho není nutností)
• rozmanitě vybavenou lékárničku (opravdu se nám vyplatilo ji nést)
• ochranu proti komárům

Měly jsme také jedno oblečení na chození a jedno na spaní. Tohle rozhodnutí jsme opravdu ocenily. Na konci dne bylo převléknutí do suchého, čistého a nezpoceného oblečení skoro jako malý luxus. Stejně tak jsme si nedokázaly představit cestu bez trekových holí. Hlavně v kamenitých úsecích nám pomáhaly s rovnováhou a šetřily nohy. Na nabíjení elektroniky jsme každá měly powerbanku s kapacitou 20 000 mAh. Já jsem z ní dobíjela mobil, hodinky, čtečku a GPS lokátor.

Osvědčené tipy dle osobní zkušenosti

Kungsleden nás naučila, že při dlouhém přechodu rozhodují i zdánlivé maličkosti. Některé věci jsme ocenily až ve chvíli, kdy jsme je opravdu potřebovaly, a právě ty bychom při další cestě rozhodně nepodcenily.

• Nešetřete na teplém oblečení – I v létě může být ve švédských horách opravdu zima. Péřová bunda pro nás rozhodně nebyla zbytečnost a noční teploty nám ukázaly, že je dobré být připraveni i na výrazné ochlazení.
• Mějte oblečení na spaní – Možnost převléknout se po celém dni do suchého oblečení byla jednou z nejpříjemnějších částí večera. Jeden suchý komplet na spaní tak podle nás stojí za místo v batohu.
• Trekové hole opravdu pomáhají – Na Kungsleden bychom bez nich osobně nechtěly jít. Hodily se při brodění, v kamenitém terénu i během dlouhých etap a pomáhaly také šetřit nohy.
• Nepodceňujte terén – Fotografie z Kungsleden mohou vypadat nádherně, ale často neukážou, jak náročné je několik hodin šlapat přes kameny. Nejde proto jen o počet kilometrů, ale také o to, jakým terénem těch 18 kilometrů jdete.
• Nechte si rezervu. Původně jsme měly naplánovanou poměrně dlouhou trasu a konkrétní počet dnů. Realita ale ukázala, že počasí, zdravotní stav nebo náročnost terénu mohou plány velmi rychle změnit.

Když bychom se na Kungsleden vydaly znovu, nesnažily bychom se proto za každou cenu dodržet původní plán. U takové trasy je podle nás mnohem důležitější poslouchat vlastní tělo, počítat s rezervou a mít vybavení, které člověk ocení právě ve chvíli, kdy se počasí nebo podmínky zhorší.

Jídlo a voda na Kungsleden

Vody je na trase podle naší zkušenosti dostatek. Potkávaly jsme množství potoků a říček a právě voda byla jednou z věcí, která nás na Kungsleden bavila. I když voda vypadala čistě, my jsme ji vždy filtrovaly. Člověk nikdy neví, co se nachází proti proudu. A představa mrtvého soba někde za zatáčkou říčky nám bohatě stačila k tomu, abychom filtr používaly pokaždé.

Jídlo jsme si nesly z velké části z domova, protože jsme chtěly ušetřit peníze. Na snídani jsem měla ovesnou kaši s ovocem a proteinovým práškem. Kaše mi ale přibližně čtvrtý den začaly lézt pořádně krkem, takže příště bych jídelníček určitě více obměnila. Na oběd jsem měla několik kupovaných jídel Summit to Eat, bramborovou kaši se zeleninou a sójovými kousky a také kuskus se zeleninou a sójovými kousky. Večer přišly na řadu čínské instantní polévky různých příchutí.

Největší radost mi ale dělaly snacky. Měla jsem proteinové, oříškové a čokoládové tyčinky a sušené ovoce, hlavně meruňky a mango. Sušené ovoce bych doporučila opravdu hodně. Na některých kopcích jsem měla pocit, že bez něj už další krok neudělám. A zvláštní kouzlo mělo i obyčejné jídlo. Uvařit si večer teplou polévku nebo si dokonce ve tři ráno ve stanu udělat čaj bylo po celém dni něco neuvěřitelně příjemného.

Spaní na Kungsleden

Na Kungsleden je možné využívat horské chaty a další zázemí podél trasy, což může cestu výrazně ulehčit. Člověk si může některé věci dokoupit, odpočinout si nebo využít možnost ubytování. My jsme se ale rozhodly nést si většinu vybavení samy a spát ve stanu. Znamenalo to samozřejmě větší batoh a více starostí, zároveň to ale mělo určité kouzlo.

Každý večer jsme hledaly vhodné místo, postavily stan a vytvořily si na několik hodin vlastní malý domov uprostřed švédské přírody. Spaní ve stanu však také ukázalo, jak důležité je mít dobře zvolený spacák a oblečení. Teplota kolem 3 °C pro nás rozhodně nebyla příjemná a právě chladné noci patřily k nejtěžším částem celého treku.

Zdroje: swedishtouristassociation.com – Hiking